Stravovna ČD - zdroj problémů v centru města

Včera přinesl břeclavský deník reportáž o tom, že konflikty mezi squatery v bývalé stravovně ČD přerostly do úrovně, kdy se použivají nože. Podívejme se na "problém" stravovny trochu blížeji. Dnešní příspěvek navazuje na můj komentář o chování v parku a pokusu regulovat "sociálně nevhodné chování" v Břeclavi. 

O co jde?

Objekt patří Českým Drahám. Jde o dvě budovy, první je budova Stravovny, druhou budova bývalého zdravotního střediska.ČD je již téměř deset let nevyužívají a objekt je na prodej. V poslední době se objevilo několik článků na téma Stravovna.  Petr Vlasák z Deníku napsal reportáž o lidech, kteří ve stravovně  přebývají.

Fotogalerii toho, jak stravovna vypadá přinesla facebooková stránka Lundenburg/Břeclav-nejen historie, ale i současnost našeho města v obrazech. Z článku i z forografií je patrná jedna velmi důležitá věc. Z bývalé stravovny uprostřed jednoho z nejrušnějších míst v Břeclavi máme oficiálně "dům hrůzy".

Nejedná se o klasický squat, přestože princip okupování nemovitosti je stejný. V tomto případě slouží budova jako noclehárna nejrůznějším skupinám lidí, které ovšem nespojuje potřeba daný prostor zkulturnit, nebo vylepšit. Nejedná se o squatování ve smyslu záchrany nemovitosti a rozvoje komunity. Příkladem squattování v pravém slova smyslu byla třeba Vila Milada v Praze.

Obyvatelé stravovny jsou většinou sociálně vyloučení, nezaměstnaní, část z nich se živí kriminální činností. O tom všem městská i státní policie vědí. Citujme mluvčího MP Zdeňka Nováka:

• „Do vybydlených budov u nádraží jezdíme často. Máme ale omezený vstup, jde o majetek Českých drah. Pravidelně se tam zdržuje kolem třiceti lidí různého věku. Někteří jsou známí potížisté z města. Najdou se ale i lidé bez domova, kteří jsou za střechu nad hlavou rádi a snaží se být co nejvíc nenápadní," potvrdil stížnosti Břeclavanů na život v budovách mluvčí městské policie Zdeněk Novák."

Policie si je vědoma, že stravovna a zdravotní středisko je místo plné problémů. Ví, že je obývána lidmi, kteří potřebují pomoci s bydlením a hledáním práce. A ví, že objekt je také útočištěm lidí, páchajících trestnou činnost. Budova ale není majetkem města, tudíž policie nemůže s jejími obyvateli dělat nic. 

Tím kdo by měl konat jsou břeclavští radní. Pozitivní je, že jsou si existence problémové lokality vědomi, pro změnu citujme místostarostu Luboše Krátkého:

• „Šedou budovu bývalého zdravotnického střediska chceme odkoupit od Českých drah za cenu ve výši demoličního výměru a zbourat. Město má přednostní kupní právo. Na vyjádření drah ale čekáme už necelý rok," 

Otálení je zjevně způsobeno dvěma faktory. Zaprvé, laxností na straně ČD, zadruhé čekáním ze strany Města Břeclav. Zdržení na straně SŽDC lze pokládat za pochopitelné, prodej nemovitosti za cenu demoličního výměru asi nebude tím nejžhavějším z výprodeje železničních budov. SŽDC je stále státní organizací a je možné na ni politicky zatlačit.

• „Cenová nabídka bude ve výši demoličního výměru, čímž se značně sníží. Čeká se na dokončení posudku. K prodeji pozemků ale Správa železniční dopravní cesty zatím nedala souhlas. Do roku 2014 totiž chce mít prostory volné kvůli výstavbě v břeclavské stanici. Asi za dva týdny se bude o zkrácení této doby jednat," vzkázala mluvčí Českých drah Kateřina Šubová.
• Vedlejší budova stravovny k zemi jít nemá. Vzhledem k plánům na spojení autobusového a vlakového nádraží bude podle Krátkého pravděpodobně sloužit ke komerčním účelům.

Otálení na straně Radnice je ale zcela nepochopitelné. Je jasné, že současný stav a vývoj v budově povede k  maximálnímu snížení její ceny. Jak bylo citováno výše cílová cena je cena demoličního výměru. Ideální by tedy bylo čekat, až budova sama spadne, čímž by se cena ještě více přiblížila nule.

Co dělat?

Základním kamenem musí být zjištění situace v objektu, spočítání jeho obyvatel a vyřešení majetkoprávních vztahů. Přehled osob může zajistit skupina studentů sociologie v řádu dnů až týdnů, spolu se zjištěním jejich statusu, identifikace jejich problémů a návrhu pomoci.
Majetkoprávní řešení je neméně jednoduché. Proč si Břeclav nepronajme za velmi symbolickou částku objekt do doby, než bude provedena rekonstrukce? Sepsat smlouvu se všemi detaily netrvá déle než měsíc. Městská policie by pak mohla efektivně řešit nastalé problémy.

Azylový dům v Třinci

Nabízí se varianta vyklizení objektu, která ale není nutností. Ta by ale mohla znamenat jen přesunutí problému jinam (tak řešila sociální problémy Piškulova radnice). Pronajmutí objektu městem, zavedení řádu v objektu a pravidelné návštěvy sociálních pracovníků a případně policie by mohly udělat z objektu plného nešťastných lidí místo naděje. Něco jako azylový dům - spíš "svobodný dům". Alespoň do roku 2014. A byl by to pěkný dárek Charitě k 20. narozeninám.

Vůbec by totiž nebylo od věci ukázat, že Břeclav není jenom městem lidských trosek, rasismu a pouliční kriminality. Problémy spojené s městem - dopravním uzlem jen tak nevymizí a samy se taky nevyřeší. Naopak, výstavbou terminálu a zvýšenou koncentrací se jenom problémy jenom zdůrazní. Je nejvyšší čas začít přemýšlet nad řešením. Do roku 2014 je dlouhá doba a v problémových budovách může klidně někdo umřít.

Mapa sociálního vyloučení - kdo pravděpodobně problémové budovy obývá